5. ročník

Druhý červencový týden přinesl akci nebývalých, respektive očekávaných rozměrů. V srdci regionu Orlicko- Třebovsko se roztepalo zdravě pulsující pojebácké srdce. Jubilejní – pátý ročník - se přihlásil o slovo a když v neděli odjížděl poslední účastník, neznělo nic jiného, než že to tentokrát to „byla jízda“.

Všichni účastníci, pocházející z celé České republiky, dokázali, že nezapomněli doma tu správnou náladu a víkend si tedy rozhodně užili. Nezapomněli nic ani ze svého umu a nešetřili dovedností obrátit do sebe takřka cokoliv, co teče. Zahajovací večer proběhl po večeři v baru Typos, který vystřídal Hostinec U Tří mostů, kde se zahajovací večer konal v uplynulých čtyřech letech.  Lístky se povážlivě plnily, a když se přihlásila půlnoc, přesunula se skupina přítomných do Dance clubu Audio, kde byla se všeobecným povděkem kvitována informace, že melounová vodka je za 25. - a za chvíli již nebylo co řešit. Z melounové se přešlo na hrušku, nezřízené pití na baru bylo prokládáno tanečními kreacemi Kolmyho, který se postaral i o největší překvapení sobotního rána. Ale postupně.

Kolem třetí hodiny se přihlásila únava, jednak z daleké cesty, jednak z obavy, že k vládě již nastoupila sobota a převládlo všeobecné mínění, že na program, který má na triku právě druhý den setkání, je potřeba se pořádně vyspat. Jediný Kolmy se rozhodl ještě zdržet a ostatní se vydali k domovu. Cestu konali pěšky a za svítání a zpěvu ptáků dorazili unaveni, ale vycházkou celkem osvěžení - k místu ubytování. A zde je čekal dáreček před vchodovými dveřmi v podobě schouleného a o dveře opřeného, spícího Kolmana. Kolmy mezitím ukončil své působení ve výše jmenovaném baru a taxíkem se vydal do Dlouhé Třebové.  Předběhl tak docházející skupinu, ale měl smůlu, doma nikoho nezastihl a tak znaven alkoholem usnul jako ten  poslední bezdomovec u dveří.

Sobota ubíhala v naplánovaném tempu. Tady je třeba poděkovat Kolmymu a Martinovi, že opět odjezdili sobotní program a dali k dispozici své vozy. Po obědě následoval odjezd do Kozlova, kde Haubik, Terezka, Anička a Mates vystoupili dokonce i na nedaleko se tyčící rozhlednu, aby se potěšili pohledem na Sněžku, Praděd a další vrcholy, které byly díky dobrým podmínkám jako na dlani. Škoda, že tento fakt neocenila přítomná dámská část osazenstva, u kteréžto zvítězil spíše strach z výšek než zážitek z nabízeného rozhledu.

Cesta na vrchol byla krkolomná, díky zde přítomným serpentinám, a neklid v trávicím ústrojí přítomných se ozval i na zpáteční cestě, naštěstí nedošlo k retrospektivě pátečního večera a osazenstvo dorazilo do ski areálu Přívrat, který je v provozu i v létě a nabízí jízdu na sjezdovce, na terénních tříkolkách a koloběžkách. Adrenalinovou jízdu okusili všichni účastníci, kromě Matese, který z obavy, z vyklopení obsahu svého žaludku, se jízdy vzdal.

Tradiční zastávka v Tescu předznamenala, že se neodvratně blíží vrchol setkání, který obstará chutná večeře, krátký odpočinek a pak již je vše v režii Macháčka, ke kterému se letos přidali Honza s Péťou a Verča.  Marťa a Lukáš, Péťa Hurtová a Slezi naopak pozdravili účastníky v pátek, zatímco v účasti na sobotním programu něktrým z nich zabránily pracovní a další povinnosti.

A místního hasičského sboru se Staročeskou poutí. Netřeba se o tom déle rozepisovat, každému je jasné, že se nejednalo o žádný rekreační pobyt, ale o docela slušnou nalejvárnu.

Sobotní večer měl tedy zkrátka grády a ty neutuchaly ani s nabíhajícími pozdními hodinami, spíše naopak. Poslední účastník odešel z pouti kolem čtvrté hodiny ranní a ani tento fakt neznamenal konec večera. Mates se Zuzkou se rozhodli poděkovat Renatě, která se opětně vzorně starala o celé osazenstvo a s poděkováním se přidaly i Terezka a Anička. A tak, zatímco většina pánů již byla ve snách, holky to u okna ještě pěkně rozjely a nešetřilo se tam alkoholem tabákem a hezkými slovy, kterých není nikdy dost.

To již více jak pět hodin byla u žezla neděle. Den poslední. Tady se román Dlouhá Třebová 2011 dostal na poslední stránku. Všem přítomným se dostalo spravedlivého rozhřešení v podobě silné kocoviny, ale také pocitu z příjemně stráveného víkendu. Své Léto již teď bude prožívat každý zvlášť, ale je rozjeto výborně. Pátý ročník skončil, stane se pětkou, jak ve vzpomínkách běžně označujeme proběhlé ročníky. Jaká byla tedy pětka, na to si každý odpoví sám, soudě podle ohlasů, byla nejnáročnější.

A recept na úspěšný ročník? Snad jen šestce popřát takovou skvadru, která se sešla na pětce, protože potom je úspěch zaručen. Tak nashledanou za rok, naši zlatí, v Dlouhé Třebové 2012.

Mates, Renata a Rexina