3. ročník

3. 7. - 5. 7. 2009

Rok se s rokem sešel a v kalendáři naskočil začátek prázdnin, což u nejednoho ústeckého studenta evokovalo, že je na čase dát na chvilku sbohem Severním Čechám a přesunout se do Pardubického kraje, malé obce Dlouhé Třebové, kde se toho roku uskutečnil již třetí ročník setkání přátel naší gruppy. Poprvé pod hlavičkou Samozvané univerzity POJEB.

Zlákat se nechal i David, který podle svých slov nakonec nelitoval, a stala se z něho vítaná posila tradičních účastníků, kam okamžitě zapadl, byť jeho vstup na palubu nebyl úplně „yoko“ protože ač Pražák, nedokázal se v Praze dobře zorientovat a svými zmatky drobátko nakrknul Matese a Terezku, kteří chtěli navštívit Ďáblické hřbitovy, ale díky navigačním schopnostem páně Davida viděli tak akorát hov..

Po příjezdu do obce byla narychlo odbyta večeře, následující dny se pak o osazenstvo setkání vzorně postarala Matesova sestra, za což ji bylo ze strany hostů poděkováno, až ji to celou dojalo. Ta se také zúčastnila pátečního sezení v hospodě, kam dorazila se svoji kamarádkou, aby pozdravila osazenstvo a kde zábavu obstaral dobrý mok a karetní hry. Této akce byl již účasten i Bejk, který přijal Matesovo pozvání a účastnil se tohoto ročníku s grandiózností sobě vlastní. Po dvou letech se setkání také účastnila Petra, která se v roce 2008 neúčastnila z důvodu zahraniční dovolené. Po návratu z hospody jsme se všichni dorazili slivovičkou od Tety Růženy a šlo se spát, tedy někdo dříve, někdo později.

Druhý den byla v plánu návštěva dělostřelecké tvrze Bouda, kam se vydali všichni s výjimkou Haubika a Davida, kteří dali před vycházkou na čerstvém vzduchu přednost hospodě a hraní karetní hře „sedma“. Patrně udělali dobře, protože z vycházky na čerstvém vzduchu se stala šestikilometrová túra ne příliš schůdným terénem, než se konečně mezi stromy mihla silueta dělostřeleckého opevnění.

Po nákupu nezbytného arzenálu v Tescu a návratu do Dlouhé Třebové následovala večeře a po ní návštěva zasedací místnosti Obecního úřadu, kde se do třetice, všeho nejlepšího - rozjela hra Macháček vůbec v největším zastoupení, jaké kdy měla. Osazenstvo doplnili po dvou letech i česko-třebováci a nesporně přispěli k tomu, že hra měla požadované grády. Pěkně to zhodnotil Kolmy, když řekl, že co se týče totální ožralosti :  „ze začátku furt nic, ale zato pak… „ A tak to bylo u většiny hráčů, kteří zasedli k hernímu stolu. Zasedli střízlivý, myslíc, že mají vše pod kontrolou a vstali jako ten káár. Jak jinak ostatně.

Tradiční pouť znamenala úspěšný konec sobotního večera. Nezvykle živá byla však neděle. Sotva se jedinci probrali z hlubokého bezvědomí, nastala vařečková bitva, která nabírala na intenzitě, stejně tak jako razance úderů, před kterými nebyl ušetřen nikdo. Z letošního ročníku si tak účastníci odváželi nejenom plno dalších zážitků, ale také šlinců a zhmožděnin. Několik vařeček bylo též zlomeno a to také přineslo závěr vařečkové bitvy. A nejenom bitvy. Následoval oběd a po krátké siestě se ohlásil závěr třetího ročníku. Nezbývá než zvolat: „Tak nashledanou za rok, v Dlouhé Třebové 2010.“

Pozvánka na 3. ročník