4. ročník

2. 7. - 4. 7. 2010

Tak jak se přihlásilo Léto, o své místo na slunci se přihlásila již počtvrté malá obec uprostřed regionu Orlicko- Třebovsko, jehož zdravým a pulsujícím srdcem bezesporu je. A že je skutečně pulsující centrum, dokázala Dlouhá Třebová ve dnech 2. – 4. července, což je termín, na který v letošním roce připadlo tradiční setkání přátel z ústecké alma- mater, jehož hostitelem je tradičně Mates a jeho setra Renata.

I letos se hosté sjížděli během pátku, tentokráte trochu se zpožděním, vlivem pracovních povinností některých z nich. První vstoupila na památnou půdu Terezka, která dorazila vlakem po vlastní ose. Po přivítání navštívila místní Cukrárnu Mája, kde si s chutí vypila vzhledem k velkým vedrům jedno lahvové.

Druzí v pořadí dorazili Jeřáb a David, kteří přicestovali rovněž vlakem, ale vystoupili až v České Třebové a na místo činu je ochotně dovezla Péťa se svým faválkem, který odvedl dobrou službu i během sobotního programu. Parta se zkompletovala příjezdem tradičního účastníka, který se s Terezkou účastnil zatím všech proběhlých ročníků – Kolmyho, který na palubě svého vozu dovezl Haubika s Renčou. Ta byla vedle Jeřába a Zuzany nováčkem akce.

Po večeři, která proběhla na etapy, se skupina vydala na své tradiční shromaždiště -  do hostince „U Tří mostů“, což jak se zdá se příliš neujalo u Davida, který toto tradiční zahajovací místo celého tour překřtil na „Tři zvonečky“.

Kromě výše uvedených hostů přišli účastníky pozdravit také Honza a Péťa a v srdečném rozhovoru s nimi zůstali po zbytek večera, kde se alkoholem a dobrou zábavou rozhodně nešetřilo.

Hluboko po půlnoci se konal hromadný návrat alkoholem, respektive společensky unavených účastníků zpět do obce Dlouhá Třebová. Po cestě byla dobrá nálada, zpestřena fotkou, ze které nelze vyčíst ani obrysy postav natož detaily focených obličejů a tělesným cvičením Matese, který si v prostranství U Kovárny dal několik kliků, při kterých však vzhledem k „nafedrování“ povzbuzující látkou před samotným úkonem brzy odpadl.

Jako málo vyšťavený   se ukázal Kolmy, který se důrazně dožadoval i kolem třetí hodiny nad ránem pokračování akce a nakonec se jako jediný odpojil od skupiny těžce docházejících a vydal se sám směr Česká Třebová, kde navštívil jakýsi podnik nedaleko TESCA. Navrátil se po páté hodině a jako místo spánku si vybral svůj automobil, kde podle svých slov toho vzhledem ke svému stavu i klimatickým podmínkám mnoho nenaspal.

Sobota se nesla ve znamení výletu k přehradní nádrži Pastviny, kde bylo přečkáno horké poledne u chladivé vody uměle vytvořeného vodního díla. Klasická siesta, kdy holky se smažily na ostrém slunci a kluci blbli ve vodě, se neobešla bez následků. Popáleniny prvního stupně na nenamazaných tělech borců byly nepěkným důsledkem jinak velmi vydařené odpolední akce, kterou si příliš neužil akorát David, který vzhledem ke své indispozici nevlezl do jinak poměrně čistých pastvinných vod.

Na zpáteční cestě konal David cestu jako řidič jednoho ze dvou vozů, vezoucích osazenstvo na výlet do Pastvin a zpět. Druhý vůz řídil ještě mírně společensky unavený Kolmy. David nejprve dovedl osádku jím řízeného vozu k šílenství , když poměrně svérázným způsobem se jal zdolávat poměrně členité serpentiny a mnozí se začínali loučit se světem. Nakonec si však Davíí favoritka osahal a zbytek jízdy proběhl bezpečně a byl čas i na vychutnávání si krás vůkol se rozprostírajícího Podorlicka.

A přihlásil se sobotní večer, který je spojen pupeční šňůrou s dlouhotřebovskou pouťovou zábavou, na kterou poprvé přišli Pojebáci již od  oficiálního začátku a střízliví. To se zpočátku ukázalo jako nedobré řešení, ale brzy byl tento nedostatek napraven, hladinka byla doplněna hrou „čing čong“ a je třeba říci, že po coing game a podobných pičovinách je tato hra, kterou přitáhl Kolmy všeobecné přijata pozitivně a brzy vykonala své, což byl dobrý odrazový můstek pro skvělý večer.

Zábava se rozproudila, panáčci za deset káčé zaúřadovaly a brzy se ke slovu dostaly také pouťové atrakce, první jízdu rozjela Renča s Matesem – skvělou jízdu, respektive dojezd předvedl David, který sklidil podiv přítomných nad svým neotřelým a zcela originálním vysedáním z ještě ne zcela dotočeného kolotoče.

Po půlnoci začala nálada houstnout vlivem alkoholu, ale brzy došlo na zdravé vystřízlivění a mohlo se pokračovat. Suma sumárum poslední nasypaní účastníci se rozešli kolem třetí hodiny, pauzu vyplnil Kolmy, který si osvojil nehlídanou trampolínu, která v běžném provozu stojí 30 kaček a s Davidem tam předvedli poměrně slušný úpolový sport, který se však záhy zvrhnul v bezduché zavalovaní se navzájem, jež bylo provázeno nadšeným halekáním obou zúčastněných, což přilákalo i majitele pouťových atrakcí, nevyhánivše oba černé pasažéry pouťového provozu se naopak aktivně zapojil do vyhledávání Kolmyho peněženky, který málem vyhlásil celostátní pátrání a nutil okolostojící doslova lézt po kolenou, aby nakonec zjistil - že pohřešovaný předmět se dávno stkví v Zuzčině kabelce, kam si ji předtím sám uložil do úschovy.

Hitem letošního roku byl popěvek Vosoo, který nezúčastněné doháněl k šílenství, ale Terezka, Zuzka a Mates se nakonec i setkali i s autorem hudebního originálu, jehož cover verzi tři výše uvedení vytvořili. Text jejich úpravy zde nebudeme uvádět, nezasvěcený čtenář nepochopí.

Apropó, když již jsme u toho svěcení, opravdovou lahůdkou byla nedělní účast Jeřába a Matesa na procesí k soše sv. Prokopa, kde Mates dokonce vycedil projev a na Jeřába to udělalo takový dojem, že podle svých slov uvažuje na konvertování k některé státem uznané církvi a tak mimo střízlivění dal v neděli dopoledne svému životu nový duchovní rozměr.

Po obědě nastalo krátké povalování se na připravených úložištích a bylo na čase se rozloučit. Většině „čtyřka“ rychle utekla. Na prostoje a nudu nebyl čas.  Je to známka toho, že se tento ročník vydařil a v mnohém nasadil laťku pro své „nástupce“. Tak uvidíme, co přinese pětka. Jubilejní ročník se již klube na svět. Dozraje jako víno v červenci příštího roku, kdy jak pevně doufáme ho ochutnají ti, kteří ho v letošním roce tak dobře zasadili a  zalili a bez kterých by to setkání v jedné malé obce nebylo to - čím je. Akce, která je hodná kultovního statusu, tak ji vyznamenal vlastními slovy David. A svědčí o tom i fakt, že si většina hostů již nedokáže začátek léta představit jinde než právě v Dlouhé Třebové a právě s partou, jaká se tam vždycky sejde. Tak nezbývá než se rozloučit s uplynulým ročníkem, popřát všem vše dobré a nashle za rok. V Dlouhé Třebové 2011.